Při sledování událostí na domácí politické scéně jsem se dlouho nemohla k ničemu vyjádřit. Prostě mi to nešlo. A není to okurkovou sezónou, protože závažných témat je mnoho. Leží nám na stole k ratifikaci mezinárodní Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, která více než o bezpečí žen je snahou protlačit genderovou ideologii do praxe už od školek. Nacházíme se uprostřed migrační krize, která může být začátkem konce Evropy jak jí známe. Každou chvíli se ocitáme jednou nohou na začátku celosvětového válečného konfliktu, který by mohl být tím posledním. Sužuje nás nedostatek vody, půda je zdevastovaná a zamořená jedovatými chemikáliemi, které měli být dávno zakázané a mnoho dalšího.
A co naše politická reprezentace v Parlamentu? Hádá se kdo je větší ožrala, komunista, zloděj, populista nebo plagiátor. Osobnosti politiků se natřásají a každá se snaží nahnat body a dát soupeři smeč. Samozvaní intelektuální giganti nám zcela otevřeně sdělují, že se vzdělancům věhlasných univerzit nesluší oponovat, že jejich pravda je jediná správná a každý jiný názor je automaticky lží a uráží se, že do debaty vůbec zvou někoho s jiným než jejich názorem.
Tento poslední příklad výborně popisuje dnešní dobu. Je úplně jedno co se reálně děje, a že skrze kohokoli může přijít smysluplné řešení, předstírá se, že důležitější je obal věcí. Obal řečeného. Intelektuálně líbivě zabalený pohled na věc, který je podpořený křikem pár jedinců, kteří jsou přesvědčení o své jediné pravdě a tu chtějí vnutit všem.
Kde jsou zájmy lidí a národů, kde je pravda, kde je služba, co je potřeba vykonat?
Ó, vy naivové, o to tady přeci vůbec nejde. Jde o to mít vliv, mít moc a mít osobní prospěch. Jak na to? Prý existuje tajný plán, kterým se řídí většina parlamentních stran:
Přeji nám všem krásné léto, klid mysli a radost v srdci. Nechť skrze každého z nás promlouvá moudrost (aspoň někdy) pro dobro všech a ať jí (čím dál častěji) i slyšíme.
Lucie